26.04.2010 [09:15], admin, zobrazeno 5364×
Loni vydal finanční historik Marsh vůbec první knihu o politickém zákulisí vzniku evropské měny Euro: The Politics of the New Global Currency. Využil k ní více než stovky rozhovorů s politiky a bankéři. Bankéř a finanční historik David Marsh v rozhovoru pro LN na pozadí současných řeckých problémů vysvětluje, proč eurozóna míří k rozpadu.
LN: Jak to dopadne s eurem?
Vždy jsem byl přesvědčen, že bez politické unie eurozóna nemůže přežít. Byla jen otázka času, kdy se to stane. Teď to vypadá, že se rozpadne při první vážné krizi. Už je zřejmé, že Řecko velmi brzy zkrachuje. A krátce poté bude nuceno odejít z eurozóny. Už je zřejmé, že nemá jinou možnost. Jen se to bude ještě měsíce natahovat. Německo v každém případě za krach Řecka výrazně zaplatí, ať se na záchranu rozhodne přispět, nebo ne.
LN: Němci dělají vše, aby neplatili. Dá se čekat, že pomoc Řecku zablokuje ústavní soud?
Dnes jsem na pracovním obědě londýnského Centra pro studium finančních inovací slyšel odhad, že německé banky nakoupily dluhopisy ohrožených zemí PIIGS (Portugalsko, Irsko, Itálie, Řecko, Španělsko) za 500 miliard eur. To je asi trochu přehnané, řádově ale ta částka sedí. Jen Řekové dluží zahraničním investorům přes 300 miliard eur. Velká část jejich dluhopisů je v německých bankách.
Berlín si vybírá mezi dvěma velmi špatnými scénáři. Buď přispěje přímo na záchranu Řecka. Ta pomoc bude určitě napadena u ústavního soudu. Řecký krach navíc neodvrátí, jen ho o pár měsíců odsune. Pokud Řecko půjčku nezíská, přijdou okamžitě o peníze německé banky. Řada z nich se dostane do vážných problémů a stát je bude muset za desítky miliard eur zachraňovat. Němci nemají šanci se placení vyhnout. Teď už se bude jednat jen o výšce účtu.
LN: Hrozí jim, že budou platit nejen za Řeky?Podívejte se na ty obrovské deficity platební bilance v jižní Evropě. Ty země deset let od startu eura žijí velmi nad poměry. Jejich celkové dluhy dosahují tří bilionů eur. To nejsou žádné imaginární peníze. To všechno jim půjčily hlavně německé a francouzské banky. Ty se musí připravit na velké problémy. Bez vládní pomoci by to neustály. Daňoví poplatníci v Berlíně i Paříži zaplatí za jižní krizi desítky miliard eur.
LN: Kolik to bude stát?
Tak si představte, že krachuje Řecko. Ten dluh 300 miliard eur nesplatí. U některých dluhopisů asi oznámí věřitelům, že je nebude splácet deset, ale třeba pětadvacet let. Nebo řekne, že každý dostane zpět o třetinu nebo polovinu méně. Pro Německo bude řecký krach velmi bolestný. A určitě to výrazně ovlivní vztah lidí ke společné měně i k celé evropské integraci. Už dnes je vidět na chování Angely Merkelové, že německé zájmy jsou na prvním místě. Berlín se stahuje do sebe a určitě teď Evropu v další integraci nepotáhne. Řecko by mohlo zkrachovat a zůstat v eurozóně. Němci ale budou hodně tlačit, aby ho dostali ven. (Jeden z ekonomických expertů vládní FDP Hans Schaffer už to přiznal v německém deníku Handesblatt, pozn. red.)
LN: Proč německé banky rozhazovačným jižanům tolik půjčovaly?
Němci si neuvědomili, že euro je mocná zbraň, která se může obrátit proti nim. Připustili si to ale až v posledních měsících, kdy už s tím nemohli nic moc dělat. Celou dobu od startu eura vyváželi do jižní Evropy peníze. Potřebovali někde investovat své obrovské přebytky v platební bilanci. Řekové, Španělé a spol. si od nich rádi půjčili. Obrovské dluhové bubliny by se nikdy nenafoukly bez německého kapitálu. Řekové se chovají nezodpovědně, ale je taky potřeba říct, že jim někdo nezodpovědně půjčoval. Viníky krize hledejme na obou stranách. Němci se nemohou tvářit jako oběti rozhazovačných jižanů. Německé banky na jejich dluzích v posledním desetiletí velmi vydělaly.
LN: Jak bude bankrot vypadat? Začnou Řekové překotně vybírat z bank úspory, tak jako Argentinci při krachu v roce 2001?
Nejdřív se asi začne vyjednávat o odložení splatnosti dluhopisů. Toho by se nejspíš ujal Pařížský klub (neformální skupina finančníků z 19 největších ekonomik světa, zabývající se odklady splátek státních dluhů, pozn. red.). Dřív mu šéfoval současný guvernér Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet. Za pár měsíců tam končí, takže by se mohl zase do Pařížského klubu vrátit. Je to velmi přizpůsobivý pán.
LN: Nespustí krach Řecka stejnou lavinu jako pád Lehman Brothers?
Nemusí. Když se do problémů dostane země s vlastní měnou, velmi rychle poznáte, že je ohrožená a spěje k bankrotu. Začíná to oslabováním měny a finanční krizí. Tohle varování v eurozóně dostat nemůžete. Proto se hůř odhaduje, kdo je opravdu ohrožený. Proto se všichni tolik bojí nákazy. Docela dobrým měřítkem jsou ale úroky z vládních dluhopisů. Ty zatím Španělům ani Portugalcům dramaticky nestoupají. Vůbec se nemusí rozjet taková panika jako po pádu Lehman Brothers. Řecko může být pro ostatní spíš odstrašujícím příkladem. Eurozóna bude dál normálně fungovat bez Řecka ještě alespoň pár let.
LN: Jak dlouho?
Dřív nebo později se do stejných problémů dostanou další země. Ne kvůli nákaze z Řecka ani panice. Problém je v podstatě eura. Tak rozdílné země nemohou bez rozpočtové a politické unie fungovat s jednou měnou. Zase se prohloubí nerovnováhy a nafouknou bubliny. Když jsem pro knihu o vzniku eura dělal rozhovory se všemi politiky a bankéři, kteří ho vymýšleli, moc dobře to už tehdy věděli. Jen doufali, že politická unie vznikne dřív, než se eurozóna dostane do nesnází. Nikdo z nich nevěřil, že společná měna bez politické unie přežije. Teď platíme za iluzi, že přes ekonomickou integraci Evropu politicky sjednotíme.
LN: Na koho přijde řada po Řecku?
Na Itálii. To bude vážný problém a právě na italské krizi se může eurozóna úplně rozpadnout. Italové mají obrovské dluhy, ale moc se o nich nemluví, protože dluhopisy kupují hlavně domácí banky. Jenže v příštích letech vyprší splatnost velké části státního dluhu a bude velmi těžké si někde výhodně půjčit. Budou mít problém i s udržením konkurenceschopnosti. Mohou to zvládnout i s eurem, ale bude to hodně těžké. O Iry se moc nebojím, ti to ustojí. Španělé budou mít snad dost disciplíny, aby seškrtali rozpočet a snížili si platy. Itálie je po Řecku nejslabší místo.
LN: Kdy přijde italská krize?
Do dvou let zkrachuje Řecko a bude muset odejít z eurozóny. Do pěti let to dolehne na Itálii. Němci si uvědomí, že se musí chovat solidárněji.
LN: Nejsou solidární víc než dost? Vždyť to všechno platí.
Další možností je odchod Německa z eurozóny. Angela Merkelová je velmi nervózní. Obává se, jak o pomoci Řecku rozhodne ústavní soud. Pokud shledá, že je v rozporu s ústavou a porušuje Maastrichtskou smlouvu, znamená to selhání Evropské měnové unie. V takovém případě by Německo už podle dřívějších rozhodnutí ústavního soudu z let 1993 a 1996 muselo z eurozóny odejít. Přesně v tomto duchu chtějí pomoc Řecku napadnout u ústavního soudu ti čtyři němečtí profesoři.
LN: Znáte je?
Jsou to už starší pánové. Odborníci na hospodářskou politiku a ústavní právo, akademici a intelektuálové. Jeden z nich má za sebou dost katastrofickou bankéřskou kariéru.
LN: Proč to dělají?
Jsou znepokojeni z toho, co se v eurozóně děje, stejně jako většina Němců. Mají dojem, že se vzdali marky a špatně dopadli. Profesoři se teď mohou stát hrdiny davů. Budou mít na své straně i velkou část elit – ekonomických, právních i mediálních. Vždyť vidíte, jak dramaticky teď o euru německá média píší. Na titulní straně dřív uměřeného a zdrženlivého Handesblattu byla nedávno hořící padesátieurovka s velkým titulkem: Co zbylo z eura? Německá média jsou najednou velmi euroskeptická. Po letech, kdy se držela zpátky, teď ostře kritizují záchranu Řecka a vývoj v eurozóně. Angela Merkelová je pod obrovským vnitřním tlakem. Po bankrotu se začnou hledat viníci. Němci se strašně bojí, aby je někdo neobvinil. Do projektu eura šli hlavně proto, aby se ostatním zavděčili a byli oblíbení. Chtěli být těmi silnými, výkonnými a dynamickými, táhnoucími ostatní. A teď je Řekové obviní ze svého krachu.
LN: Jak bude vyhazov z eurozóny vypadat? Ostatní země na summitu odhlasují nucený odchod?
Bude to improvizace. Nejsou na to žádná pravidla. Do Maastrichtské smlouvy se nedávala úmyslně, protože si nikdo nechtěl připustit, že to může dojít až takhle daleko. V Lisabonské smlouvě už je odchod z celé Evropské unie. To se možná bude moci nějak využít i pro odchod Řeků z eurozóny. V unii ale klidně mohou zůstat. Vždyť jsme tam my Britové, vy Češi i Dánové, kteří eurem neplatíme. Proč by tam nemohli zůstat Řekové? Budou se bohužel cítit ukřivděni. Budou tvrdit, že jsou Evropany nižší kategorie. V unii se výrazně zvýší napětí.
LN: Jak mohou ostatní slabé země eurozóny zvýšit konkurenceschopnost?
Bez devalvace měny jim zůstává jediná možnost: snížit si platy. Jestli chtějí zůstat v eurozóně, musí to udělat. Němci pak budou muset nabídnout Španělům a Portugalcům nějakou solidaritu. Alespoň trochu promyšlené dotace nebo společné projekty. Jestli má Evropská unie vůbec nějak rozumně pokračovat, Němci se nemohou úplně stáhnout. Pro ně to bude velmi těžká doba. Zvlášť pokud ústavní soud vyzve k odchodu z eurozóny. Nebo jestli v Evropské centrální bance začnou ostatní země tlačit na volnější měnovou politiku. Francouzi už to od nástupu Sarkozyho dělají. Mohou se přidat další. Pravidla už uvolňuje i sám guvernér Trichet, když stále bere jako záruku za krátkodobé půjčky řecké dluhopisy, které už dávno nemají žádaný rating.
LN: Trichet končí a vystřídá ho Němec. Ten si to asi pohlídá.
Nejspíš to bude guvernér Bundesbanky Axel Weber. Němci stále věří v určitý styl a ducha bývalé Bundesbanky – velmi přísnou a nekompromisní měnovou politiku udržující nízkou inflaci. To budou žádat po Evropské centrální bance. Je to trochu mýtus, který Němci rádi šíří. Jsou přesvědčeni, že se po druhé světové válce stali silnou demokracií a úspěšnou ekonomikou hlavně díky Bundesbance. Své temné dějiny mají spojené s hyperinflacemi. A najednou měli banku, která udržela stabilní ceny. Stejně jako princezna Diana i Bundesbanka ale zemřela příliš mladá, takže se stala mýtem.
LN: Proč se nálada v Německu za pár měsíců tak proměnila? Ještě nedávno chtěli společnou ekonomickou vládu, a teď se stahují.
Hodně změnila finanční krize a recese. Němci sami mají problémy. A místo toho se od nich čeká, že budou zachraňovat jižany žijící si nad poměry. Takovou unii nechtěli a nikdo se jim nemůže divit, že tímto stylem už nechtějí pokračovat. Nedávno jsem v Hamburku zažil zajímavou debatu. Řekl jsem, že euro tady není navždy. Souhlasilo se mnou jen čtyřicet ze dvou stovek posluchačů. Když jsme po dvou hodinách končili, dalších sto lidí změnilo názor. Proč? Protože jsem řekl, že pokud tady má být euro navždy, vy Němci to musíte zaplatit. Za takovou cenu po hlubší integraci netouží.
LN: Známý finančník George Soros minulý týden řekl, že pokud Němci nebudou dál hrát svoji tradiční roli – platit a ustupovat – rozpadne se nejen eurozóna, ale i celá Evropská unie.
George Soros na euro hodně sázel, teď mění názor. Jeho obavy ale nejsou přehnané.
LN: Nejsou problémy s dluhy jen prvními příznaky politické a společenské krize Evropské unie?
Solidarita bohatých zemí s chudými dostala velkou ránu. Němce každý považuje za bohaté, oni se tak necítí. Průměrným Němcům se v posledních letech téměř nezvýšil příjem. A mají platit někoho, kdo je papírově chudý, ale ve skutečnosti si žije lépe než oni. To je krize důvěry a smyslu unie. Němci se cítí zneužití a podvedení. Já jim rozumím. To všechno se dalo čekat už před těmi deseti lety, jen si to nikdo nechtěl připustit. Němci navíc začínají myslet víc globálně. Vědí, že jejich hlavní konkurenti budou Číňané a Indové.
LN: Nemůže se naopak krize stát příležitostí k hlubší integraci? Prostě se řekne: kdo chce mít euro, musí souhlasit se společnou vládou a nechat si předem schválit státní rozpočet v Bruselu.
Pokud by z eura vypadli všichni slabí a zůstaly by jen čtyři silné severní země, tak by se měnová unie asi víc sevřela. To už se ale bavíme o jiném spolku. Jdeme úplně opačným směrem. Vy můžete o přijetí eura přestat přemýšlet. Žádné rozšiřování nebude. Možná se přijme malé Estonsko, aby se symbolicky ukázalo, že se jede dál. Tím to končí.
