21.02.2009 [16:11], admin, zobrazeno 2956×
Konec?
Po cestě na přednášku španělského profesora Jesúse Huerty de Soto, jednoho z největších znalců ekonomických cyklů, jsem potkal známého, který se do mne ihned pustil. A co tomu říkám, že tohle je (konečně!) konec liberálního kapitalismu. Vždyť banky i klíčový průmysl budou všude znárodněny.
Zkusil jsem starou námitku, že úředníci podnikat a riskovat neumějí, ba dokonce za státní (tedy naše) peníze ani nesmějí, že centrální plánování zkrachovalo všude na světě, protože trh nelze beztrestně manipulovat, a že současná recese není krizí kapitalismu, nýbrž důsledkem politiky centrálních bank, oné poslední instituce centrálního plánování. Známý však jen mávl rukou, jako by mě chtěl odepsat.
A stejně jako v případě předsedy ČSSD na víkendovém sjezdu strany byl jeho hlavním argumentem poukaz na skutečnost, že celý svět řeší krizi další měnovou expanzí, jenom naše vláda má své ,,nervy" na nečinnost. Jsou snad právě Češi tím nejchytřejším národem světa?
Jsou otázky, na které není odpověď.
Bohatým brát...
Vzápětí jsem potkal druhého známého, herce Petra Nárožného, jehož se coby vystudovaného architekta žádná ekonomická teorie nedotkla. ,,Co říkáte těm socanům," pravil, ,,třináctý důchod, podpory nezaměstnaným a dětem, příspěvky na bydlení, vyšší daně podnikům? Další státní dluhy se zase prožerou." A jako starý muž, kterému už je všechno ukradené, také mávl rukou.
Zabzučelo mi v hlavě jako roj v úle. Hned jsem si vzpomněl na Keynesův argument, že nás státního dluhu i úspor zbaví inflace. Ale raději jsem podotkl, že socialisté tu nejsou od to, aby řešili hospodářské krize. Ti přece mají v popisu práce dávat chudým a brát bohatým. A vůbec, vždyť ani podpora průmyslu nevypadá nadějně. Na to Nárožný: ,,No to teda nevypadá! Proč mám proboha ze svých daní někomu kupovat automobil! A není to snad tak, že co dáme jedněm, uberem druhejm?"
Propast roste
A co na to profesor de Soto? Za posledních sedm let se množství peněz ve světové ekonomice zdvojnásobilo, zatímco produktivita vzrostla o třetinu. Přebytečné peníze vlezly do nemovitostí, akcií a nakonec zdražily i kapitál a suroviny. Kapitál nevytvářely úspory, nýbrž stát.
Jakmile mají podnikatelé falešné, lidmi nenašetřené peníze, investují je do ambiciózních a nesolventních plánů. Peníze, jež ztratily svou funkci, jsou špatným investičním vodítkem. Politika centrálních bank, pokud je přímo nepůsobila, ekonomické cykly prohlubovala. Při nulové úrokové míře jsou další možnosti bankovního socialismu vyčerpány.
Státní půjčky jako investice do průmyslu krizi sice oddálí, ale také prohloubí a prodlouží, protože znovu zvítězí ,,arogance plánovačů" nad tržním mechanismem. Návrat k zlatému standardu by obnovil disciplínu bank a centrální banky můžeme zrušit.
Tolik tedy slovutný ekonom. Jenomže propast mezi ekonomií a politikou se stále prohlubuje.
Zdroj: E15
